Konec Dalea Coopera

5. srpna 2010 v 3:13 | Carne de Chaveau (admin)
Informace
Název: Konec Dalea Coopera
Autorka: Carne de Chaveau
Téma: Fanfiction
Fanfiction: Twin Peaks
Komentář autorky: Tímto dílem si odbývám vlastně dvojí premiéru - poprvé píšu do Tvůrčího psaní a poprvé píšu fanfiction. Že budu psát o Twin Peaks mi bylo jasné od začátku, nikdy jsem nebyla na žádném seriálu takhle závislá. Vždycky jsem měla slabost pro ,,pár" agent Cooper a Audrey a vždycky mě štvalo, že byla tahle linie uprostřed druhé série zatlačena do pozadí, takže jsem chtěla napsat něco o nich, ale z předpokládané romantické povídky vzniklo tohle. No nic. Jenom upozorňuji, že povídka je ještě delší než tento komentář a kdo Twin Peaks neviděl celé, bude mít asi problém s pochopením - zdravím Davida Lynche.


Konec Dalea Coopera
Dale Cooper, či spíše to, co z něj zbylo, se choulil v hlubinách své mysli a svým řevem se snažil přehlušit ten nepřehlušitelný výkřik, vyjádření ani ne tak děsu jako spíš překvapení, zklamání a - tohle jej mučilo ze všeho nejvíc - nějakého hlubokého žalu, zatímco jeho ruce (ne, moje ne, opravil se znovu, já už nějakou dobu fyzickou podobu téměř postrádám) drtily její bílý krk. Vrahova tvář zůstala stále stejně chladná, Dale se však někde hluboko uvnitř topil v proudu tolika emocí, až si chvílemi myslel, že úplně zešílí, že ztratí i ty poslední zbytky zdravého rozumu - a to by bylo nebezpečné, když vzal v úvahu, že on sám je vlastně posledním zbytkem rozumu toho, co dřív bývalo Dalem Cooperem.
   Nevzpouzela se. Vlastně jenom vyjekla - což se mu zarylo do duše tak ostře, že téměř pocítil i fyzickou bolest - překvapeně vykřikla, když poznala svého vraha v (teď už ne) jeho tváři, ale pak už byla klidná, tichá a jistým způsobem smířená. Smířená. To se k Annie hodilo.
   Ten sžíravý pocit viny sice po pár dnech (a dalších mrtvolách) otupěl, ale Anniin výkřik slyšel pořád. Smrt těch, co přišli (či spíš odešli) po ní, prožíval stále slaběji, nikdy se to už nepřiblížilo ten agónii, kterou cítil při její vraždě; u těch ostatních bylo snadnější vsugerovat si, že je vlastně nezabil on, pouhý vetřelec ve svém vlastním těle, nad nímž převzala moc temná síla jménem BOB. Tedy až na tu část v jeho hlavě (nebo kde), kterou si dokázal udržet - ale moc dobře věděl, že se jeho prostor neustále zmenšuje a jednou ta bublina praskne a v tu chvíli BOB ovládne Dalea Coopera úplně, a v tu chvíli BOBa přestane zajímat a opustí jej, av tu chvíli
se Dale Cooper stane pouhou tělesnou schránkou, prázdnou a opuštěnou jako ulita, která byla šnekovi příliš malá.
   Ale ani potom nebude mít prsty v žádné z těch zvláštních událostí, ke kterým v Twin Peaks v poslední době došlo.
   ,,Zabil Leland Palmer svou dceru?" uslyšel ten známý hlas. Vždy, když o něm přemýšlel zpětně, si jej nedokázal vybavit, nebyl schopen mu přiřadit jakoukoliv vlastnost (jako by to nebyl zvuk), ale když jej uslyšel, okamžitě jej rozpoznal.
   Vrátil se k BOBově otázce. Zabil tehdy Leland Lauru? V době, kdy ještě bylo jeho tělo skutečně jeho, by odpověděl, že Lelandův vliv na Lauřinu smrt byl nezpochybnitelný, ale teď, když zjistil, jaká je to bezmoc být uvězněn uprostřed sebe sama… Je pravda, že občas nad svým tělem částečně převzal kontrolu, ale jinak zůstával uvězněn ve své malé bublině.
   ,,A jak si myslíš, že o tobě budou přemýšlet ostatní?"
   Jako o cvokovi, co v přestávkách mezi vražděním přehnaně dbá o zubní hygienu. To čištění zubů byla hodně zajímavá věc. Daleovi to svým bizarním způsobem přišlo komické.
   Leland tehdy tančil, vzpomněl si. Občas si zakřepčil a pak…
   BOB už se neozval. Místo toho Dale ucítil, jak se jeho bublina zase o kapku zmenšila.
  
Byl zase v červeném pokoji. Na okamžik jej napadlo, že si tu místnost vytvořil ve své mysli, ale když pod nohama ucítil tvrdou zem, došlo mu, že je skutečná. Vlastně byl rád, že je tady. V jeho hlavě začínalo být poslední dobou hodně těsno.
   Místnost byla až na řadu židlí (jako v čekárně) prázdná. Když se však podíval pozorněji, zjistil, že na jedné někdo sedí.
   Na okamžik si myslel, že je to Annie, ale osoba najednou změnila podobu. Tmavé, polodlouhé vlasy se vlnily kolem jejího obličeje, na kterém se usídlil typický rozpustilý úsměv. Nejdřív se mu zdálo, že se dívá na něj, ale měla tak prázdný pohled, až ho napadlo, že je nejspíš slepá.
   Sedl si vedle ní. Stále své oči upírala kamsi do prázdna.
   Audrey? pomyslel si. Proč je tady Audrey?
   Pomalu k němu otočila hlavu. Z jejího slepého pohledu jej zamrazilo. ¨
   ,,Proč se ptáte mě, agente Coopere?" řekla pomalým, zvláštně deformovaným hlasem. Jako by jí mluvit dělalo velké problémy.
   ,,Já nemluvím. Vy mluvíte divně."
   Ne, že by jej to nezajímalo, ale byl tady přece z jiného důvodu, než aby s Audrey rozebíral, kdo tady vlastně mluví.
   ,,Možná jsme prostě zemřeli ve stejnou chvíli."
   Audrey je mrtvá? Jak je to…
   ,,Já nevím," řekla zamyšleně. ,,Něco s Ghostwoodem. Znáte mého otce. A pak to vybouchlo."
   Co vybouchlo?
   ,,Banka. A moje ruka. A půl nohy. A pak jsem byla asi v nemocnici. Hrozně dlouho. A když jsem otevřela oči, byla jsem tady."
   A v tu chvíli Dale věděl, že to už přišlo.

Seděli tak dlouho. Dale začínal ztrácet pojem o čase, přišlo mu, že jsou v tom pokoji celý den, ale mohla to být i pouhá hodina od chvíle, co se tady objevil.
   Podíval se na Audrey. Chtěl jí říct něco uklidňujícího…
   ,,Nenamáhejte se," otočila se k němu stejně pomalu jako předtím. ,,Jsem klidná. Kdybych byla mrtvá, poznala bych to. Ale já se mrtvě necítím."
   Mluvila zvláštně neosobně. Ten její lehce koketní tón zmizel, místo toho mluvila chladně, bezcitně, což poznal i přes tu podivnou deformaci.
   Audrey, vyslal k ní myšlenku, pokud jsem tehdy řekl něco, co se tě dotklo, tak se
ti omlouvám.
   Mlčela.
   ,,Školačka," řekla najednou. Pousmála se. ,,Řekl jste, že jsem školačka."
   ,,Tohle jí vrtalo hlavou."
   ,,Dotklo se mě to." Sklopila hlavu. ,,Ale asi jsem to přehnala."
   Chvíli se na ní pobaveně díval.
   Audrey, začal znovu s vysíláním, myslím si…
   Myšlenku nedokončil.
   Audrey se najednou zvedla a opustila místnost.

Pár minut (které mohly být stejně dobře i hodinami) jen seděl a hleděl na opačný konec místnosti, kde mu Audrey zmizela.
   Audrey? pokusil se vykřiknout, když se vzpamatoval, ale z jeho úst ani teď nevyšel žádný zvuk.
   ,,Jsem tady," ozvalo se vedle něj.

   Ale nebyla to ona. V prvním okamžiku si myslel, že se vrátila, ale když se na ni podíval, všiml si nějaké změny. (Ty oči! Vždyť má oči jako -
   ,,Strávili jsme spolu hezké období," řekla Audrey.
   Všiml si, že ani její vlasy už nejsou zvlněné a nadýchané. Zplihle jí visely kolem obličeje. Navíc se v nich objevilo pár šedin.
   ,,Kdyby záleželo jen na mě, zůstaly bychom spolu déle," osoba už ani nemluvila Audreyiným hlasem. Byl to zase ten nepopsatelný zvuk, který se mu poslední dobou často ozýval v hlavě.
   ,,Ale i tak jsi vydržel dýl, než jsem čekal."
   Dale si uvědomil, že to už ani nemá ženskou tvář. Teď hleděl do tváře asi čtyřicetiletého muže, do té tváře, která jej pronásledovala ve snech a dívala se na něj ze zrcadel.
   ,,Sbohem, agente Coopere," BOBův obličej se protáhl v nepřirozeném šklebu a -
   Zmizel.
   Zmizela i místnost.
   A zmizel i Dale Cooper.

Byl ve svém těle. Poprvé od chvíle, kdy do něj vstoupil BOB, bylo skutečně jeho (ale ne nadlouho, vím to, vím to už od začátku).
   Posadil se na posteli a rozhlédl se. Pokoj byl prázdný. Ti, kteří v něm mohli být s ním, byli mrtví.
   A tak naprosto osamělý zemřel i Dale Cooper.

,,Už to cítím, agente," uslyšel Audreyin hlas. ,,Cítím to. Ale jsem pořád klidná."

Komentáře a hodnocení
Eledhwen: Twin Peaks neznám, takže nevím o co přesně šlo. Ale námět a podání se mi moc líbili :)
Body: 9/10
Růženka: Zahanbeně přiznávám, že Městečko Twin Peaks neznám, jen velice okrajově tuším, o co se jedná. Takže ke čtení této povídky jsem přistupovala celkem s obavami. Povídka se mi ale překvapivě líbila. Má takovou strašně zvláštní tajemnou atmosféru. Počítám, že kdybych Twin Peaks sledovala, měla bych z ní víc. Řekla bych ale, že celkem dobře funguje i bez znalosti originálu. Přehlednost poněkud kazí hodně vysvětlujících závorek, ale není to nijak extrémní, člověk se nemusí k jedné větě několikrát vracet, aby jí pochopil.
Body: 9,5/10
Caddy: Velmi zajímavá povídka a přestože je to pro mě neznámé téma, dokázala jsi takovým tajemným popisem udržet pozornost. Kvůli mé neznalosti toho seriálu jsem odčas nevěděla, o co jde, ale to není chyba tvého psaní. Takže shrnutí - moc pěkné, tajemné a krásně popisované pocity :)
Body: 8,5/10
Celkový průměr: 9 bodů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama